EnglishDefinice cukrovky
Slova diabetes mellitus jsou odvozena z řeckého Diabetes („jít skrz, procházet“) a latinského slova mellitus („sladký jako med“), což vyjadřuje hlavní příznaky cukrovky – cukr v moči.
Charakteristikou cukrovky je zvýšená hladina cukru v krvi, což je způsobeno sníženou nebo zcela chybějící tvorbou inzulínu. Trpí-li někdo rezistencí k inzulínu (což je běžné zejména u cukrovky 2. typu), pak jeho tělo obsahuje dostatek inzulínu, ale neumí jej použít.
Uhlovodany přicházející ve stravě se metabolizují v těle do cukrů. Tyto cukry jsou nejdůležitějšími zdroji energie pro normální metabolické procedury. Normálně obíhají lidským tělem a jsou k dispozici všem buňkám; naopak nespotřebované cukry se ukládají v játrech nebo ve svalstvu jako glykogen (živočišný škrob) a odtud mohou být v případě potřeby kdykoliv uvolněny.
Hormon zvaný inzulín, který se tvoří v beta-buňkách slinivky břišní, a odtud se uvolňuje do krve, je klíčovou látkou tohoto procesu. Umožňuje přenos cukrů ke svalstvu, k tukovým buňkám a játrům a dále reguluje uvolňování cukrů v játrech. Tímto způsobem udržuje inzulín správnou hladinu cukru v krvi. Neexistuje žádný jiný hormon, který by tento úkol dokázal zastat.
Jestliže se v těle projeví nedostatek inzulínu, je to důvod pro to, že tělo již samo nedokáže přeměňovat uhlovodany v cukry. Tělu se nedostává energie a začíná katabolismus (destrukční fáze metabolismu) mastných kyselin. Výsledným produktem jsou ketony, které, pokud ihned nedojde k léčení nedostatku inzulínu, způsobují překyselení organismu.
Cukrovka se diagnostikuje měřením obsahu cukru v krvi. Hranice obsahu cukru v krvi mezi jídly je 6,1 mmol/l u zdravých lidí a nepřevyšuje 7,8 mmol/l dvě hodiny po jídle (při měření kapilární krve z konečku prstu). Způsob léčby závisí na rozsahu a typu cukrovky.
